Den přeslavný

   ...jest k nám přišel...

Až večer vyjde hvězda, připomene nám, že bychom neměli přestávat žasnout. 

Také že je důležité mít stále "za jeslemi" svůj osobní projekt, který je jen náš a těší nás.

Protože život má být sladký a pomalý, abychom v něm mohli hledat své ostrovy pokladů se spoustou zázraků. 

Spoustu naděje a lásky. 

(a pokud ji náhodou zrovna nemáte, tak ji aspoň dejte)

P. S. Vrátím se na jaře...

Říjnové zastavení

Mám málo...:)

Ó podzime,
tak dlouze tvé
housle lkají,
mou duši tou
hrou unylou
utýrají.

(Paul Verlain, Podzimní píseň - překl. Fr. Hrubín)

Zas ten každoroční nedostatek slunečního světla. Tentokrát přišel moc brzy. A tak fotky jsou z nepříliš zářivých míst.

Tahle je také z října. Trochu rozmar přírody...

Vesmíru

Ve smíru...

Pochytat světlo

Děkuji za těch pár bonusových letní dní, kdy se ještě dalo lapit pár luxů:). Každý rok mám chuť nějak ty teplé barvy zakonzervovat a naakumulovat. Abych si v zimě mohla sáhnout do spíže pro konzervičku nebo zavařeninu. 

Zdravím:)

I když...

I když mi, lásko, stále unikáš,
jsi moje ustavičná přítomnost, ó jistě!
Tak jako vodopád:
i když jej stále opouští voda stále táž,
on stále zůstává na tomtéž místě…
                                        (Vladimír Holan)

 Hepčí!